Ono to zní jakoby bretaňská a místy skotsko-irská folkárna narazila do sedlácké formy tuzemského rocku, ale výsledek mě prostě baví a víc neřeším. Až jsem z toho sám překvapený, protože komukoliv ze svého okolí toto s nadšeným rohlíkem na obličeji pustím, tak si klepe na čelo a zkoumavým pohledem hledá v mém obličeji náznak sarkastického úšklebku. Milí přátelé, nedělám si srandu, myslím to vážně! Mně se to fakt líbí!

Bečení ovcí a skotské dudy vás zavedou ke stolu, kde se rozjuchané melodie těsně lepí na skotačivou přímočarou rytmiku a ačkoliv skladby hodně čerpají z folklóru, báječně do nich sednou zpěvné české texty. Trochu zamrzí aranže elektrické kytary, které jsou opravdu z těch nejhumpoláčtějších ruralistických riffovaček a ve většině případů tvoří jen ty „koule vzadu“, a to ještě s nepříliš dobrou zvukovou integrací do celku.

Většina písní sází na líbivá místa okatě propůjčené z irského, skotského nebo bretaňského folklóru, místy HAKKA MUGGIES sahají i přímo ke coverům tamějších lidovek, které leckdy ponechávají s původní lyrikou, což je škoda. Těch několik skladeb, které okupuje anglický a španělský jazyk postrádá rajc, který se této bandě podařilo dostat do českých textů. Atmosféru dotváří celá řada folklórních nástrojů, namátkou bodhran, dudy, šalmaj nebo keltská harfa. Častými nositeli nosných melodií jsou ale i tradičnější nástroje, jakými jsou housle, viola, akordeon nebo flétna.

Ve vokálech se nerovnoměrně střídají tři hlasy, kdy se bezkonkurenčně nejlépe poslouchá nejméně zastoupená Markéta Janatová, jinak obsluhující smyčce. Oba mužské vokály sice nedosahují takové technické a intonační čistoty, ale čert to vem. Zmužilý chraplák Martina Pobudy vyzařuje světské chlapecké charisma, a ačkoliv v některých skladbách začíná po čase trochu nudit, nepřekáží.

Škodou je, že plně původní materiál nalezneme jen ve třech skladbách. Zbytek tvoří covery, či upravené covery. Vzhledem k tomu, že na vlastních skladbách kapela prokazuje poměrně výraznou dávkou invence (naprosto ukázkovou práci jejich tvorby naleznete u skladby „Tam kde teče řeka Fleet“), nechápu, proč se uchylují k přebírání již hotových skladeb, když má skupina potenciál tvořit vlastní materiál příbuzné kvality. Promarněnou šancí pak jsou skladby, které jsou ponechány v původním jazyce. Například skotská romantika „Loch Lomond“, jež otevírá celé CD, získává úplně jiné kvality než má originál, a to nejen díky parádnímu textu. Podobně je na tom i irská lidovka „Beltaine“. Věčná škoda coverů, na nichž se ruka HAKKA MUGGIES nepodepsali svým rukopisem.

Tato folkrocková tlupa natočila album, které si zcela určitě rád poslechnu i po této recenzi a na kterém se najde spousta silných melodií a vlastně, co na tom, že jsou brány přes kopírák z lidových písní. V tomto případě mi to pro teď nevadí, příště budu však považovat podobné chování za plýtvání potenciálem tohoto souboru.